Jasná volba od prvního okamžiku zveřejnění návodu - pocta princezně Leie z Hvězdných válek a návod s jednoduchou grafikou brioche a několika zdobnějšími prvky - přesně podle mého gusta:-)
Příze Malabrigo Mechita Frank Ochre a Manos del Uruguay Fino Steel
Po dlouhých dvou a půl letech jsme s Katkou vyrazily na delší než jednodenní výlet za pletením a přízemi.
Už loni jsme měly v plánu jet na Berlin Knits, jen zrovna měl festival roční pauzu.
A byl to skvělý čas!
Vyrazily jsme v pátek v noci přímým autobusem z Brna do Berlína, v 8h ráno jsme vystoupily z autobusu na ZOB Berlín - berlínském hlavním autobusovém nádraží. Původně jsme měly v plánu dát si hned snídani, ale první dojem nás odradil, nádraží špinavější než brněnský hlavňák - a to už je co říct:-)
Metrem jsme se přiblížily k místu konání akce, bylo jasné, že jedeme správným směrem, koncentrace pletených věcí na osobách kolem nás rostla:-)
Fronta před vstupem byla sice dlouhá, ale aspoň jsme měly příležitost prohlédnout si okolo stojící a prohlížet si "Ravelry partu" a její krásné kousky naživo.
Sobotní program byl nabitý - okouknout příze, něco vybrat a vymyslet, k čemu asi by se to hodilo - o půl třetí nám pak začínal workshop.
Nedělní poklidný den začal dobrou snídani v příjemné kavárně, pak jsme se přesunuly na festival a tam jsme zůstaly, dokud to šlo:-) Prošly jsme znovu všechny stánky, pletly, povídaly si s kolemjdoucími a okolosedícími...
Moc mě potěšila příjemná a přátelská atmosféra, spontánní rozhovory o přízích a šátcích. Bylo úplně jedno, kolik toho kdo upletl, nebyl cítit přehnaný obdiv ani ke známým designérkám Joji Locatelli a Veeře Valimaki a jiným, které na festivalu vedly workshopy a pak šly také nakupovat... jsou jedněmi z nás, protože nás spojuje stejná vášeň a nadšení...
To jen návrat do české kotliny je o to smutnější - někoho ponížit, někoho nekriticky obdivovat, neustále si stěžovat - česká mentalita v kontrastu se zážitky minulého víkendu mě tentokrát výrazně semlela.
Radost, kterou jsme chtěly sdělit a přenést, je okamžitě komentována negativně - postoj "nemůžu mít všechno, tak raději nechci nic vidět a nikam jet "- je z mého pohledu čisté rouhání. Díky tedy všem, kteří to vidí podobně a neměří cenu života a vše okolo penězi. Tak moc bych nám přála, abychom si přestali stěžovat na život a všechno co nemáme a byli vděční za to, co máme, není toho málo...
Třeba jen projít se v Berlíně z jedné strany Berlínské zdi na druhou úplně svobodně je zázrak!
40 let komunismu je v české mentalitě bohužel pořád silně cítit...naděje, že z toho myšlení vybředneme, mě nikdy neopustí...
A co přibylo do mého šuplíku?
Krásné příze od Garnstories, Tieke, Friedy Fuchs a Das Mondschaf.
Už se těším, až z nich nahodím:-)
Moc ráda bych se do Berlína znovu podívala a taky prošla město, které na mě dýchlo svobodnou atmosférou.
Vzpomněla jsem si, že Pro Bowieho i U2 (a mnohé jiné) to bylo klíčové město jejich tvorby.
Tak se mi líbila její verze šátku Waiting for Rain od Sylvie McFadden, že jsem ho chtěla mít taky ve své sbírce (počet šátků už opravdu odpovídá spíš sběratelské vášni).
Tmavá verze - barvy mně blízké:-)
Příze: Wollelfe Midnight 600 m
Malabrigo Sock Cote d´Azure 125 m
jehlice 3,75
Rostl v rytmu šumění moře - vidím v něm jeho barvy stejně jako barvy přicházející noci.
Díky za skvělý pletařský zážitek, návod je skvělý!
Sizzle Pop od L.A. Robinson jsem konečně sundala z jehlic:-)
Výzvy mám ráda - ty pletařské zvlášť - takže celý projekt pletený technikou brioche jsem brala v tomto duchu - s velkým respektem, protože mé vzpomínky na párání Exploration Station právě v této části se mi vtiskly hodně intenzivně do paměti:-) a i když jsem se snažila sebevíc, párání jsem se nevyhnula:-) A na zhoršující se zrak se vymlouvat nebudu:-)
Vybrala jsem kombinaci Comfy Merino Dark Forest od Martin´s Lab a Malabrigo Sock Black (po jednom přadenu, jehlice č.3,5).
Během pletení jsem měla pocit, že mi ta barevnost něco připomíná...až jednou mi to došlo, vzdáleně obal od desky Depeche Mode - Violator!
Sizzle Pop je tedy věnován DM, jejich písně mě provází od roku 1989, kdy jsem si ve Slušovicích na burze koupila svoji vůbec první kazetu - dvojdesku 101.
Černou barvu miluju díky nim:-)
Angličtinu jsem se taky začala učit kvůli nim, abych rozuměla textům, vděčím jim za spoustu krásných chvil s muzikou:-)
Jedna z mála kapel, u které bych nebyla schopná napsat seznam 3 nejoblíbenějších písní - bylo by jich aspoň 10 a možná spíš víc podle různých nálad:-)
Koncert 24.5. v Praze mě nemohl minout, byl skvělý:-)
Našla jsem skupinku fanoušků, kteří si koncert užívali, znali texty, tančili, prostě byli napojení na kapelu v přítomném okamžiku....
..trochu si zahořekuju nad natáčením koncertů na mobilní telefony, opravdu neskutečná otrava mít kolem sebe lidi, kteří jen zírají do mobilu a sledují koncert přes něj.