Popis příběhu Treysty by mohl nést klidně název: "nikdy neříkej nikdy":-)
S přízí Ístex Léttlopi jsem se poprvé setkala při jednom z prvních výletů Vlněných sester do Vídně, šáhla jsem si a v té chvíli jsem si myslela, tak tuhle přízi nikdy v životě..-)
A stačilo pár let a mám z ní svetr:-)
Po vydání časopisu Laine Issue 3 bylo jasno, že Treystu prostě musím mít:-)
Originální návod je navržen přímo pro Léttlopi, tak jsem se odhodlala:-)
Rozhodnutí uplést si Drachenfels bylo dílem momentálního hnutí mysli, nadšení z Katčiny verze a potřeby aspoň občas se v pletení odvázat (myšleno tak, že přeskočím frontu projektů, které mám v plánu plést) - pocit spokojenosti trvá, mám z něj radost:-)
Jasná volba od prvního okamžiku zveřejnění návodu - pocta princezně Leie z Hvězdných válek a návod s jednoduchou grafikou brioche a několika zdobnějšími prvky - přesně podle mého gusta:-)
Příze Malabrigo Mechita Frank Ochre a Manos del Uruguay Fino Steel
Po dlouhých dvou a půl letech jsme s Katkou vyrazily na delší než jednodenní výlet za pletením a přízemi.
Už loni jsme měly v plánu jet na Berlin Knits, jen zrovna měl festival roční pauzu.
A byl to skvělý čas!
Vyrazily jsme v pátek v noci přímým autobusem z Brna do Berlína, v 8h ráno jsme vystoupily z autobusu na ZOB Berlín - berlínském hlavním autobusovém nádraží. Původně jsme měly v plánu dát si hned snídani, ale první dojem nás odradil, nádraží špinavější než brněnský hlavňák - a to už je co říct:-)
Metrem jsme se přiblížily k místu konání akce, bylo jasné, že jedeme správným směrem, koncentrace pletených věcí na osobách kolem nás rostla:-)
Fronta před vstupem byla sice dlouhá, ale aspoň jsme měly příležitost prohlédnout si okolo stojící a prohlížet si "Ravelry partu" a její krásné kousky naživo.
Sobotní program byl nabitý - okouknout příze, něco vybrat a vymyslet, k čemu asi by se to hodilo - o půl třetí nám pak začínal workshop.
Nedělní poklidný den začal dobrou snídani v příjemné kavárně, pak jsme se přesunuly na festival a tam jsme zůstaly, dokud to šlo:-) Prošly jsme znovu všechny stánky, pletly, povídaly si s kolemjdoucími a okolosedícími...
Moc mě potěšila příjemná a přátelská atmosféra, spontánní rozhovory o přízích a šátcích. Bylo úplně jedno, kolik toho kdo upletl, nebyl cítit přehnaný obdiv ani ke známým designérkám Joji Locatelli a Veeře Valimaki a jiným, které na festivalu vedly workshopy a pak šly také nakupovat... jsou jedněmi z nás, protože nás spojuje stejná vášeň a nadšení...
To jen návrat do české kotliny je o to smutnější - někoho ponížit, někoho nekriticky obdivovat, neustále si stěžovat - česká mentalita v kontrastu se zážitky minulého víkendu mě tentokrát výrazně semlela.
Radost, kterou jsme chtěly sdělit a přenést, je okamžitě komentována negativně - postoj "nemůžu mít všechno, tak raději nechci nic vidět a nikam jet "- je z mého pohledu čisté rouhání. Díky tedy všem, kteří to vidí podobně a neměří cenu života a vše okolo penězi. Tak moc bych nám přála, abychom si přestali stěžovat na život a všechno co nemáme a byli vděční za to, co máme, není toho málo...
Třeba jen projít se v Berlíně z jedné strany Berlínské zdi na druhou úplně svobodně je zázrak!
40 let komunismu je v české mentalitě bohužel pořád silně cítit...naděje, že z toho myšlení vybředneme, mě nikdy neopustí...
A co přibylo do mého šuplíku?
Krásné příze od Garnstories, Tieke, Friedy Fuchs a Das Mondschaf.
Už se těším, až z nich nahodím:-)
Moc ráda bych se do Berlína znovu podívala a taky prošla město, které na mě dýchlo svobodnou atmosférou.
Vzpomněla jsem si, že Pro Bowieho i U2 (a mnohé jiné) to bylo klíčové město jejich tvorby.
Dárek pro bratra k narozeninám - poslední dobou stíhám pletené dárky se zpožděním, tedy spíš nestíhám. Trošku jiných barev do jeho šedočerného šatníku:-)
