Na Kopanicách

Potřebovala jsem vyrovnat moře slané vody - vzhůru do kopců!

Kromě koncertů vyrážím ráda sama i na výlety - dobíjím se krajinou, tichem a samotou.

V sobotu jsem vyrazila na Kopanice do Žítkové (které znám dávno předtím, než je zpropagovala kniha Žítkovské bohyně) - v krajině Bílých Karpat, jedno z posledních divokých míst u nás, s nádhernými lukami, kopci a atmosférou, kterou neumím a ani není potřeba popisovat slovy.

A byl to den neobyčejných setkání:

Nejdřív jsem se podívala do infocentra, kde jsem si chtěla vzít mapu. Obdivovala jsem krásné vyšívané polštáře, načež mi paní z infocentra řekla, že je vyšívala ona. Zapředly jsme hovor dál k tradici místní výšivky, kterou už dlouho obdivuju a ráda bych se ji naučila, k místnímu folklóru - protože jedním z mých cílů byly i Kopaničářské slavnosti v Hrozenkově..a paní říká: "Tož když máte ráda folklór, já Vám jednu piesničku zazpívám"...odcházela jsem dojatá a vděčná za toto setkání.

 V krajině...

Žítková jsou také samoty roztroušené po stráních a u jedné takové je občerstvení, kde pečou slané pagáčky a chleba v peci, tož neodolala jsem a dovezla jsem domů ochutnat všecko.

U stolu tam seděly dvě paní, kamarádky, které si povídaly a jedna z nich přede mnou rozprostřela toto: málem jsem tam spadla pod stůl! Dovolila mi vyfotit si ty skvosty.

"Jak dlouho to tak vyšíváte?"

"Asi tak rok." 

"Prodáváte je také?"

"Néé, ty si dělám pro sebe."

A tak mám na tu nesmírně šikovnou paní z Kopanic telefonní číslo a jsu domluvená, že někdy za ní vyrazím na kurz pravé kopanické výšivky, kdyby se chtěl někdo přidat, můžete:-)

Aj na muziku došlo a tak aspoň odkaz na ženský sbor Čečera, který na slavnostech taky vystupoval.

"Daj Bože večera, takého večera, jako bolo včéra...."